Cesty jógy
Historie
Jóga vznikla ve staré Indii a popravdě řečeno, nevíme přesně kdy ani jak. Přesto z historie Indie víme, že zde existovaly dva mocné zdroje, jejichž spojením (jakkoliv se nám zdají být protikladné), se formovala dnešní hinduistická civilizace Indie. Tyto dva zdroje se odrážejí i v józe a jejích jednotlivých cestách.
První zdroj, pravděpodobně starší, představovala kultura civilizace poříčí Indu. Dnes tuto kulturu podle vykopávek nazýváme harappskou či mohendžo-darskou civilizací. Byla to duchovně velmi vyspělá civilizace, pravděpodobně s matriarchálním společenským zřízením. Tato civilizace ctila ženský princip (proto někdy bývá nazývána levou či tantrickou cestou, cestou integrace, přijetí a jednoty) a jako jednu z hlavních svých zásad přinesla do jógy (a hinduismu) zásadu ahimsá (nenásilí). Další podstatnou myšlenkou byla myšlenka jednoty, vyjádřená i představou univerza jako ohromného živoucího organismu, kde jednotlivé světy tvoří jeho elementy. Člověk je pak vnímán jako obraz tohoto organismu v menším (mikrokosmos), kde platí analogické zákonitosti jako v makrokosmu. Mnohé z poznatků této civilizace dnes nacházíme v Atharvavédu, čtvrtém védu a v ágamách, tantrických posvátných spisech. Je třeba poznamenat, že písemné záznamy jsou výrazně mladší než samotné myšlenky, které musely existovat mnohem dříve.
Druhý zdroj představovala kultura Árjů, kteří se do Indie dostali pravděpodobně ze severu někdy v období 4. tisíciletí před Kristem. Jednalo se o bojovnou civilizaci kočujících kmenů, velmi organizovanou a udržující patriarchální uspořádání společnosti. Tento přínos bývá nazýván pravou či árijskou cestou, cestou přiblížení se rozlišení a rozeznání. Důležitými myšlenkami, které tato civilizace přinesla, byla myšlenka askeze a disciplíny (tapas) a myšlenka rozlišování (vivéka). Myšlenka rozeznání a rozlišování vnesla do tohoto systému dualismus, který je evropsky uvažujícímu člověku bližší než jednota tantrické cesty. Většina poznatků a vědomostí této civilizace a cesty je dnes zapsána v prvních třech védách (Rgvéd, Sámavéd a Jadžúrvéd).
První zdroj, pravděpodobně starší, představovala kultura civilizace poříčí Indu. Dnes tuto kulturu podle vykopávek nazýváme harappskou či mohendžo-darskou civilizací. Byla to duchovně velmi vyspělá civilizace, pravděpodobně s matriarchálním společenským zřízením. Tato civilizace ctila ženský princip (proto někdy bývá nazývána levou či tantrickou cestou, cestou integrace, přijetí a jednoty) a jako jednu z hlavních svých zásad přinesla do jógy (a hinduismu) zásadu ahimsá (nenásilí). Další podstatnou myšlenkou byla myšlenka jednoty, vyjádřená i představou univerza jako ohromného živoucího organismu, kde jednotlivé světy tvoří jeho elementy. Člověk je pak vnímán jako obraz tohoto organismu v menším (mikrokosmos), kde platí analogické zákonitosti jako v makrokosmu. Mnohé z poznatků této civilizace dnes nacházíme v Atharvavédu, čtvrtém védu a v ágamách, tantrických posvátných spisech. Je třeba poznamenat, že písemné záznamy jsou výrazně mladší než samotné myšlenky, které musely existovat mnohem dříve.
Druhý zdroj představovala kultura Árjů, kteří se do Indie dostali pravděpodobně ze severu někdy v období 4. tisíciletí před Kristem. Jednalo se o bojovnou civilizaci kočujících kmenů, velmi organizovanou a udržující patriarchální uspořádání společnosti. Tento přínos bývá nazýván pravou či árijskou cestou, cestou přiblížení se rozlišení a rozeznání. Důležitými myšlenkami, které tato civilizace přinesla, byla myšlenka askeze a disciplíny (tapas) a myšlenka rozlišování (vivéka). Myšlenka rozeznání a rozlišování vnesla do tohoto systému dualismus, který je evropsky uvažujícímu člověku bližší než jednota tantrické cesty. Většina poznatků a vědomostí této civilizace a cesty je dnes zapsána v prvních třech védách (Rgvéd, Sámavéd a Jadžúrvéd).
Tyto dvě cesty – pro Evropana odchovaného řeckou logikou prakticky neslučitelné – se skutečně sloučily a jóga je právě jedním z výsledků tohoto spojení. Existují skutečnosti, které ukazují na to, že v určité podobě jóga (jako určitá cesta k sebezdokonalení a dosažení cíle života) existovala v obou těchto kulturách. Zcela samozřejmě však jóga sama procházela určitým vývojem po dobu své existence, mnohdy se spojovala s různými dalšími filozofickými učeními, a byla jimi ovlivňována. Mnohé jiné myšlenkové směry a náboženská hnutí si naopak přisvojily poznání jógy, pozměnily ho, doplnily a přizpůsobily svým vlastním zájmům a cílům. A tak se dnes setkáváme s nejrůznějšími směry a školami jógy, jako jsou védántská jóga, buddhistická, džinistická, šivaistická jóga, tantrická jóga a dokonce i křesťanská jóga.
V rámci této historie a vývoje jógy, jak na Východě, tak na Západě, jóga vždy disponovala a disponuje řadou různých cest, takže si každý člověk může nalézt techniky, které budou odpovídat jeho temperamentu, psychice či zaměření a budou tak optimálně ku prospěchu dané osobnosti.
Jedná se o to, aby praktikující vzbudil v sobě určitý pohled a objevil tak svoji vlastní cestu. Svámí Gítánanda to nazýval jóga dršti (jógový náhled, pohled). Pak nebude už tak důležité, zda to bude v Indii nebo v Evropě, zda zvolená technika bude jógou oddanosti a lásky (bhakti), nesobecké činnosti (karma), obratnosti a harmonie těla (hatha) nebo poznání (džňána). Kterákoliv z těchto jógových cest je cenná, jestliže vede člověka k tomu, aby byl skutečně sám sebou, aby využil všech svých schopností a objevil nádherné bytí.
Ve skutečnosti však existuje jen jedna integrální jóga, neboť jóga je jednotou, spojením, a v této cestě pak nacházíme mnohé, například následující, směry. Jsou uvedeny v abecedním pořadí tak, abych žádnému z nich nedávala přednost.
Bhaktijóga (jóga oddanosti)
Bhaktijóga je cesta, která člověka učí transformovat své emoce do oddanosti božskému principu. Cokoliv adept bhaktijógy koná, koná s láskou k Bohu. Jeho jediným cílem je sjednocení se s božstvím a guruem, duchovním mistrem (neboť ten je vyjádřením tohoto božství). Bhaktijóga je mystická a kontemplativní cesta, kde si adept plně uvědomuje, že vše pochází z milosti boží. Je to jóga, která nejvíce pracuje s rituály.
Džňánajóga (jóga poznání)
Džňánajóga je jóga meditace, moudrosti získané pomocí pozorování a poznávání sebe sama, pomocí studia a reflexe. Je zde vyžadována naprostá poslušnost vůči instrukcím mistra tak, aby bylo dosaženo výrazné mentální kontroly a správného rozlišování (vivéka), rozeznání, co je podstatné a co utváří vědomí reality, a to na základě probuzené inteligence, intuice a plné kreativity (tedy ne na základě pouhých dedukcí a racionálních úvah).
Hathajóga (jóga klidné, vyvážené síly)
Hathajóga je jóga obratnosti a harmonie těla. Je to cesta jógy, která je nejrozšířenější na Západě, je nejpopulárnější a nejznámější, mimo jiné zvláště pro ásany neboli polohy. Tím vzniká u mnohých mylný dojem, že praktikování těchto ásan je již jógou. Slabika „Ha“ v názvu této cesty symbolizuje měsíc a slabika „Tha“ slunce. To jsou symboly dvou protikladných kvalit (často hovoříme o sluneční a měsíční energii neboli vitální energii těla). Hathajóga usiluje nejenom o posílení těla, ale také o harmonizaci a vyvážení těchto mocných sil, našich veškerých nervových a energetických systémů. Dosahuje toho systémem cvičení, kam kromě již zmíněných ásan zahrnuje i práci s dechem a energií (pránájáma), určité očistné techniky těla i mysli (krije či šatkarmy) a práci s gesty (mudry) a uzávěry (bandhy). V zásadě lze říci, že hathajóga pracuje v prvním plánu s fyzickým tělem a dechem a tím zlepšuje celkovou harmonii osobnosti, tedy i její zdraví.
Karmajóga (jóga nesobecké činnosti)
Karmajóga je cesta, která navrhuje realizovat své povinnosti a činnosti bez ulpívání na ovoci těchto činů (z pohledu jógy jsou činem i naše postoje, myšlenky a slova). Tato cesta učí své adepty konat jako sloužit bez touhy po odměně. Povinnost je tedy vykonávaná bez egoismu, bez ulpění na tom, co tím získáváme. Karmajóga je jedno z velkých učení Bhagavadgíty, posvátného jógového textu. Tato jóga velmi napomáhá umenšení našeho ega. Adept karmajógy pracuje ze solidarity, z přesvědčení, že je to tak správné. Tím se vzniká nepřipoutanost a nesobecká láska ke všemu bez toho, že by bylo cokoliv očekáváno na oplátku.
Mantrajóga nebo nádajóga (jóga zvuku)
Tato jóga se v zásadě odvíjí od síly zvuku neboli vibrace vnímané ve hmotě lidského těla. Posvátná slabika ÓM, jako symbolické vyjádření prvotního zvuku, prapůvodní vibrace, z níž se vyjevilo vše existující, tedy později i slovo. Tradičně se slovu přikládá síla, ne pouze reálná, ale i ezoterická. Díky tomu v Indii vznikly velice očistné techniky jógy, založené na koncentrovaném opakování určitého zvuku (džapa), který má nejen význam, ale též specifické zvukomalebné, vibrační působení (mantra). Tím se dosahuje kontemplativního stavu a přenosu energie.
Rádžajóga (královská či osmidílná jóga)
Bez pochyby v reakci na tuto různorodost jógy, tak typickou pro Indii, si před více než dvěma tisíci lety mudrc jménem Pataňdžali uvědomil, že je třeba shrnout tuto šíři poznatků, která se běžně předávala ústně od mistra k žákovi, a vytvořil jakousi sadu aforismů o józe (Jógasútra). Tento systém jógy pak nazval rádžajóga neboli královská cesta. Ve svém díle vyzdvihl osm částí jógy (tzv. angy – odtud také název aštángajóga), do kterých systematicky zařadil (a přidal také svůj osobitý pohled na věc) jógové techniky a metody, které umožňují ztišit mentální fluktuace (vlny mysli) a tak získat spojení se skutečným bytím.
Tantrajóga (jóga latentní moci všech lidských bytostí)
Tantrajóga chápe člověka a kosmos jako jednotu, jako nesmírnou propojenou síť. Tato jóga pracuje s přirozeností člověka a jeho energiemi a využívá mnohé techniky hathajógy a džňánajógy. Kromě toho přidává i techniky jiného charakteru: rituálního, ezoterického, včetně práce s emocemi a sexuální energií, čímž dosahuje probuzení prvotní energie (šakti), která se nachází uvnitř lidského těla, symbolicky svinutá jako had (kundaliní). Tato tzv. hadí síla je ve své probuzené formě zdrojem stavů změněného vědomí. Podle tantrické představy se pohybuje jemnohmotným páteřním sloupcem a jinými kanály (tradičně nazývanými nádí) a proniká mnohými plexy a energetickými centry (čakry), které – jsou-li aktivovány – umožňují rozvoj latentních lidských možností při dosažení vyšších stavů vědomí a osobní realizace. Dosažení tohoto stavu, ve kterém dochází k rozpuštění individuality, se také nazývá jóga rozplynutí (lajajóga). Jako podpora na udržení pozornosti nebo příprava na vstup do meditace se v této cestě používají mantry a jantry.
V rámci této historie a vývoje jógy, jak na Východě, tak na Západě, jóga vždy disponovala a disponuje řadou různých cest, takže si každý člověk může nalézt techniky, které budou odpovídat jeho temperamentu, psychice či zaměření a budou tak optimálně ku prospěchu dané osobnosti.
Jedná se o to, aby praktikující vzbudil v sobě určitý pohled a objevil tak svoji vlastní cestu. Svámí Gítánanda to nazýval jóga dršti (jógový náhled, pohled). Pak nebude už tak důležité, zda to bude v Indii nebo v Evropě, zda zvolená technika bude jógou oddanosti a lásky (bhakti), nesobecké činnosti (karma), obratnosti a harmonie těla (hatha) nebo poznání (džňána). Kterákoliv z těchto jógových cest je cenná, jestliže vede člověka k tomu, aby byl skutečně sám sebou, aby využil všech svých schopností a objevil nádherné bytí.
Ve skutečnosti však existuje jen jedna integrální jóga, neboť jóga je jednotou, spojením, a v této cestě pak nacházíme mnohé, například následující, směry. Jsou uvedeny v abecedním pořadí tak, abych žádnému z nich nedávala přednost.
Bhaktijóga (jóga oddanosti)Bhaktijóga je cesta, která člověka učí transformovat své emoce do oddanosti božskému principu. Cokoliv adept bhaktijógy koná, koná s láskou k Bohu. Jeho jediným cílem je sjednocení se s božstvím a guruem, duchovním mistrem (neboť ten je vyjádřením tohoto božství). Bhaktijóga je mystická a kontemplativní cesta, kde si adept plně uvědomuje, že vše pochází z milosti boží. Je to jóga, která nejvíce pracuje s rituály.
Džňánajóga (jóga poznání)
Džňánajóga je jóga meditace, moudrosti získané pomocí pozorování a poznávání sebe sama, pomocí studia a reflexe. Je zde vyžadována naprostá poslušnost vůči instrukcím mistra tak, aby bylo dosaženo výrazné mentální kontroly a správného rozlišování (vivéka), rozeznání, co je podstatné a co utváří vědomí reality, a to na základě probuzené inteligence, intuice a plné kreativity (tedy ne na základě pouhých dedukcí a racionálních úvah).
Hathajóga (jóga klidné, vyvážené síly)
Hathajóga je jóga obratnosti a harmonie těla. Je to cesta jógy, která je nejrozšířenější na Západě, je nejpopulárnější a nejznámější, mimo jiné zvláště pro ásany neboli polohy. Tím vzniká u mnohých mylný dojem, že praktikování těchto ásan je již jógou. Slabika „Ha“ v názvu této cesty symbolizuje měsíc a slabika „Tha“ slunce. To jsou symboly dvou protikladných kvalit (často hovoříme o sluneční a měsíční energii neboli vitální energii těla). Hathajóga usiluje nejenom o posílení těla, ale také o harmonizaci a vyvážení těchto mocných sil, našich veškerých nervových a energetických systémů. Dosahuje toho systémem cvičení, kam kromě již zmíněných ásan zahrnuje i práci s dechem a energií (pránájáma), určité očistné techniky těla i mysli (krije či šatkarmy) a práci s gesty (mudry) a uzávěry (bandhy). V zásadě lze říci, že hathajóga pracuje v prvním plánu s fyzickým tělem a dechem a tím zlepšuje celkovou harmonii osobnosti, tedy i její zdraví.
Karmajóga (jóga nesobecké činnosti)
Karmajóga je cesta, která navrhuje realizovat své povinnosti a činnosti bez ulpívání na ovoci těchto činů (z pohledu jógy jsou činem i naše postoje, myšlenky a slova). Tato cesta učí své adepty konat jako sloužit bez touhy po odměně. Povinnost je tedy vykonávaná bez egoismu, bez ulpění na tom, co tím získáváme. Karmajóga je jedno z velkých učení Bhagavadgíty, posvátného jógového textu. Tato jóga velmi napomáhá umenšení našeho ega. Adept karmajógy pracuje ze solidarity, z přesvědčení, že je to tak správné. Tím se vzniká nepřipoutanost a nesobecká láska ke všemu bez toho, že by bylo cokoliv očekáváno na oplátku.
Mantrajóga nebo nádajóga (jóga zvuku)
Tato jóga se v zásadě odvíjí od síly zvuku neboli vibrace vnímané ve hmotě lidského těla. Posvátná slabika ÓM, jako symbolické vyjádření prvotního zvuku, prapůvodní vibrace, z níž se vyjevilo vše existující, tedy později i slovo. Tradičně se slovu přikládá síla, ne pouze reálná, ale i ezoterická. Díky tomu v Indii vznikly velice očistné techniky jógy, založené na koncentrovaném opakování určitého zvuku (džapa), který má nejen význam, ale též specifické zvukomalebné, vibrační působení (mantra). Tím se dosahuje kontemplativního stavu a přenosu energie.
Rádžajóga (královská či osmidílná jóga)
Bez pochyby v reakci na tuto různorodost jógy, tak typickou pro Indii, si před více než dvěma tisíci lety mudrc jménem Pataňdžali uvědomil, že je třeba shrnout tuto šíři poznatků, která se běžně předávala ústně od mistra k žákovi, a vytvořil jakousi sadu aforismů o józe (Jógasútra). Tento systém jógy pak nazval rádžajóga neboli královská cesta. Ve svém díle vyzdvihl osm částí jógy (tzv. angy – odtud také název aštángajóga), do kterých systematicky zařadil (a přidal také svůj osobitý pohled na věc) jógové techniky a metody, které umožňují ztišit mentální fluktuace (vlny mysli) a tak získat spojení se skutečným bytím.
Tantrajóga (jóga latentní moci všech lidských bytostí)
Tantrajóga chápe člověka a kosmos jako jednotu, jako nesmírnou propojenou síť. Tato jóga pracuje s přirozeností člověka a jeho energiemi a využívá mnohé techniky hathajógy a džňánajógy. Kromě toho přidává i techniky jiného charakteru: rituálního, ezoterického, včetně práce s emocemi a sexuální energií, čímž dosahuje probuzení prvotní energie (šakti), která se nachází uvnitř lidského těla, symbolicky svinutá jako had (kundaliní). Tato tzv. hadí síla je ve své probuzené formě zdrojem stavů změněného vědomí. Podle tantrické představy se pohybuje jemnohmotným páteřním sloupcem a jinými kanály (tradičně nazývanými nádí) a proniká mnohými plexy a energetickými centry (čakry), které – jsou-li aktivovány – umožňují rozvoj latentních lidských možností při dosažení vyšších stavů vědomí a osobní realizace. Dosažení tohoto stavu, ve kterém dochází k rozpuštění individuality, se také nazývá jóga rozplynutí (lajajóga). Jako podpora na udržení pozornosti nebo příprava na vstup do meditace se v této cestě používají mantry a jantry.
