Co je jóga
harmonie a rovnováha
Když chci někomu vysvětlit, co je nějaké ovoce, budu mluvit o jeho tvaru, barvě, o tom, jaká je jeho chuť; ale tím se jenom pokouším přiblížit dotyčnému ono ovoce. Dokud jej neochutná, nikdy nebude přesně vědět. S jógou je to také tak; je velmi obtížné definovat ji pouze slovy, v určitém momentu tomu, kdo chce vědět, co je vlastně jóga, nezbude nic jiného, než ji na sobě vyzkoušet.
Přesto se pokusím načrtnout určité znaky, typy cest, které nám mohou dát zatušit a zahlédnout, co vlastně jóga je. První dojem, ke kterému dojdeme, když se přiblížíme světu jógy, je ten, že neexistuje jen jedna jóga, ale mnoho různých jóg. Se svými tak různými skupinami, technikami, interpretacemi a školami je pro nás zpočátku jóga něčím poněkud zmateným. Jiný názor, který se často objevuje mezi těmi, kdo o józe jen tak něco zaslechli nebo se s ní povrchně seznámili, je ten, že se jedná o skupinu nějakých komplikovaných gymnastických cvičení, která jsou vyhrazena jen několika málo mladým a fyzicky velmi ohebným jedincům; případně se vyskytne i názor, který jógu identifikuje s určitými sektami a náboženskými skupinami. To je asi zcela normální a nelze zabránit tomu, aby takto lidé uvažovali, neboť se jim ve většině případů dostává zkresleného obrazu významu slova „jóga“. Slova, které bylo a je mnohými na Západě nesprávně či neúplně chápáno.
Jógu můžeme chápat jako obrovský a nádherný projekt rozvoje a zdokonalení celé lidské osobnosti. Jeho cílem jsou stavy, jako vědomí, štěstí, harmonie, integrace, rovnováha atd.
Existuje mnoho definic jógy. Každá z nich odráží určitý aspekt skutečnosti. A jak už bylo řečeno na počátku, definovat jógu pouze verbálně je velmi obtížné.
Přesto se pokusím načrtnout určité znaky, typy cest, které nám mohou dát zatušit a zahlédnout, co vlastně jóga je. První dojem, ke kterému dojdeme, když se přiblížíme světu jógy, je ten, že neexistuje jen jedna jóga, ale mnoho různých jóg. Se svými tak různými skupinami, technikami, interpretacemi a školami je pro nás zpočátku jóga něčím poněkud zmateným. Jiný názor, který se často objevuje mezi těmi, kdo o józe jen tak něco zaslechli nebo se s ní povrchně seznámili, je ten, že se jedná o skupinu nějakých komplikovaných gymnastických cvičení, která jsou vyhrazena jen několika málo mladým a fyzicky velmi ohebným jedincům; případně se vyskytne i názor, který jógu identifikuje s určitými sektami a náboženskými skupinami. To je asi zcela normální a nelze zabránit tomu, aby takto lidé uvažovali, neboť se jim ve většině případů dostává zkresleného obrazu významu slova „jóga“. Slova, které bylo a je mnohými na Západě nesprávně či neúplně chápáno.
Jógu můžeme chápat jako obrovský a nádherný projekt rozvoje a zdokonalení celé lidské osobnosti. Jeho cílem jsou stavy, jako vědomí, štěstí, harmonie, integrace, rovnováha atd.
Existuje mnoho definic jógy. Každá z nich odráží určitý aspekt skutečnosti. A jak už bylo řečeno na počátku, definovat jógu pouze verbálně je velmi obtížné.
Svámí Gítánanda definoval jógu jako obratnost v konání. Pataňdžali ve své Jóga sútře říká, že jóga je zastavení neustálých změn mysli. Indové vnímají jógu jako praktickou filozofii vyjadřující touhu člověka po spojení s absolutnem a přinášející mu nástroje k dosažení tohoto cíle. Svámí Satjánanda říká, že jóga je nejcennějším dědictvím současnosti, je to základní potřeba dneška a kultura zítřka. Tak bychom mohli pokračovat dál. Každá z těch definic odhaluje kus pravdy, ale žádná z nich není schopna postihnout pravdu celou. Jak už to v těchto případech bývá, pokusme se podívat na to, pouze co jóga není, byť je to s ní často spojováno.
Jóga není pouhým kultem těla. Pro jógu tělo nikdy nebylo důležité samo o sobě.. Kdybychom předpokládali, že cílem jógy je získat dokonale pružné a ohebné tělo, schopné nejobtížnějších rovnovážných poloh a veliké askeze, pak bychom došli k závěru, že nejlepším jogínem je hadí muž vystupující v cirkusu nebo jeho kolega fakír se svými výkony. Jóga je z hlediska těla dostatečnou péčí o tělo, která jej udržuje zdravým a harmonickým, a vidí je jako prostředek nutný ke získání globální harmonie a rovnováhy celé osobnosti člověka.
Proto jóga v sobě zahrnuje takové techniky jako jsou: tělesné očistné techniky (šat karmy), techniky k udržení fyzické kondice (ásany a krije), techniky energetické harmonizace (pránájáma), techniky práce se smysly a myslí (pratjáhára a dharaná), techniky meditace (dhjána), relaxační techniky a pozitivní myšlení, přirozenou, úměrnou a vyváženou stravu a etická a morální doporučení pro chování jedince ke svému okolí i k sobě samému (jama a nijama). Pravidelné a dlouhodobé praktikování těchto technik přináší člověku sílu, energii, zdraví, rezistenci, vitalitu, vyváženost, klid, duševní rovnováhu, vědomí a radost.
Jóga není sportovní soutěžení, ani soutěžení se sebou samým. Kdybychom jógu takto omezili, vstoupili bychom tak na nebezpečné pole posuzování toho, co je lepší a co horší, což ve skutečné józe nemá místo. Jóga je spíš osobním růstem a vývojem. Je akceptováním vlastního těla až do konečného bodu, který každý z nás máme a kde se potkáme se svými omezeními, a ze kterého můžeme pokračovat dál, kde můžeme své tělo vychutnávat, sdílet a poznávat. Existují veliké a podstatné rozdíly mezi jógou a sportem, a není tedy správné považovat jógu za jedno ze sportovních odvětví. Jsou zde samozřejmě i styčné body, například jóga může sportovcům velmi pomoci.
Jóga není ani askezí či umrtvováním. Naopak, jóga předpokládá, že člověk zůstává velmi bdělý s vyrovnaným vědomím si reality, tedy s vědomím okamžiku tady a teď, a žije tedy velmi intenzivně v každém okamžiku, místě či situaci, a to bez ulpívání a v klidu.
Jóga není náboženstvím, ani sektou. Jóga – i když vznikla v Indii – je univerzální. Její techniky vždy podporovaly respekt a toleranci a nikdy nebyly omezeny na nějaké náboženské přesvědčení.
Můžeme říci, že jóga je souhrnem technik zaměřených na probuzení člověka do stavu plné bdělosti, kde je každý sjednocen s Univerzem, s Bytím v rovnováze a harmonii. Jóga je nejstarší metodou světa, jak udělat člověka lepším, jak jej zdokonalit.
Jóga nás tak vede k integrální vyváženosti celé osobnosti, k přístupu k životu, který je prostý předsudků a neurotických osobních požadavků; je to způsob života, který nás učí žít v přítomnosti, přijímat a milovat to, co přichází v takovém životě, aniž bychom se stávali otroky svých případných zisků. Zjišťujeme, že cílem takového života, je cesta sama, tedy život sám. Takový přístup k životu osvobozuje osobnost člověka od mnohých tenzí a dalších poškozujících stavů úzkosti, které nám kradou velkou část energie.
Etymologicky se slovo JÓGA odvozuje od sanskrtského kořene JUG, který tradičně překládáme jako spojení. Je to spojení, ke kterému dochází, když umlknou mentální vlny (fluktuace mysli), když dojde k totálnímu splynutí protikladů, k celkové integraci se skutečným bytím mimo veškeré iluze a zdání. Spojení s absolutnem, s božstvím, s prázdnotou a zároveň se vším. Konečná a nejvyšší osobní zkušenost, intimní a přece všem kulturám a časům společná; nesdělitelná, protože přesahuje rozsah našeho verbálního vědomí; označujeme ji termíny jako je osvícení, samádhi, tranz, extáze, nirvána atd.
Jóga se tedy v základních rysech prezentuje jako disciplína seberealizace, jako metoda pro dokončení vývoje člověka a přivedení jej k jeho skutečnému bytí, do jeho samého středu. Je to víceméně preventivní, přirozená a korektivní metoda. Účinná dnes, stejně jako před tisíci lety, kdy vznikla. Jóga je tak jedním z hlavních přínosů Indie světu.
Jóga není pouhým kultem těla. Pro jógu tělo nikdy nebylo důležité samo o sobě.. Kdybychom předpokládali, že cílem jógy je získat dokonale pružné a ohebné tělo, schopné nejobtížnějších rovnovážných poloh a veliké askeze, pak bychom došli k závěru, že nejlepším jogínem je hadí muž vystupující v cirkusu nebo jeho kolega fakír se svými výkony. Jóga je z hlediska těla dostatečnou péčí o tělo, která jej udržuje zdravým a harmonickým, a vidí je jako prostředek nutný ke získání globální harmonie a rovnováhy celé osobnosti člověka.
Proto jóga v sobě zahrnuje takové techniky jako jsou: tělesné očistné techniky (šat karmy), techniky k udržení fyzické kondice (ásany a krije), techniky energetické harmonizace (pránájáma), techniky práce se smysly a myslí (pratjáhára a dharaná), techniky meditace (dhjána), relaxační techniky a pozitivní myšlení, přirozenou, úměrnou a vyváženou stravu a etická a morální doporučení pro chování jedince ke svému okolí i k sobě samému (jama a nijama). Pravidelné a dlouhodobé praktikování těchto technik přináší člověku sílu, energii, zdraví, rezistenci, vitalitu, vyváženost, klid, duševní rovnováhu, vědomí a radost.
Jóga není sportovní soutěžení, ani soutěžení se sebou samým. Kdybychom jógu takto omezili, vstoupili bychom tak na nebezpečné pole posuzování toho, co je lepší a co horší, což ve skutečné józe nemá místo. Jóga je spíš osobním růstem a vývojem. Je akceptováním vlastního těla až do konečného bodu, který každý z nás máme a kde se potkáme se svými omezeními, a ze kterého můžeme pokračovat dál, kde můžeme své tělo vychutnávat, sdílet a poznávat. Existují veliké a podstatné rozdíly mezi jógou a sportem, a není tedy správné považovat jógu za jedno ze sportovních odvětví. Jsou zde samozřejmě i styčné body, například jóga může sportovcům velmi pomoci.Jóga není ani askezí či umrtvováním. Naopak, jóga předpokládá, že člověk zůstává velmi bdělý s vyrovnaným vědomím si reality, tedy s vědomím okamžiku tady a teď, a žije tedy velmi intenzivně v každém okamžiku, místě či situaci, a to bez ulpívání a v klidu.
Jóga není náboženstvím, ani sektou. Jóga – i když vznikla v Indii – je univerzální. Její techniky vždy podporovaly respekt a toleranci a nikdy nebyly omezeny na nějaké náboženské přesvědčení.
Můžeme říci, že jóga je souhrnem technik zaměřených na probuzení člověka do stavu plné bdělosti, kde je každý sjednocen s Univerzem, s Bytím v rovnováze a harmonii. Jóga je nejstarší metodou světa, jak udělat člověka lepším, jak jej zdokonalit.
Jóga nás tak vede k integrální vyváženosti celé osobnosti, k přístupu k životu, který je prostý předsudků a neurotických osobních požadavků; je to způsob života, který nás učí žít v přítomnosti, přijímat a milovat to, co přichází v takovém životě, aniž bychom se stávali otroky svých případných zisků. Zjišťujeme, že cílem takového života, je cesta sama, tedy život sám. Takový přístup k životu osvobozuje osobnost člověka od mnohých tenzí a dalších poškozujících stavů úzkosti, které nám kradou velkou část energie.
Etymologicky se slovo JÓGA odvozuje od sanskrtského kořene JUG, který tradičně překládáme jako spojení. Je to spojení, ke kterému dochází, když umlknou mentální vlny (fluktuace mysli), když dojde k totálnímu splynutí protikladů, k celkové integraci se skutečným bytím mimo veškeré iluze a zdání. Spojení s absolutnem, s božstvím, s prázdnotou a zároveň se vším. Konečná a nejvyšší osobní zkušenost, intimní a přece všem kulturám a časům společná; nesdělitelná, protože přesahuje rozsah našeho verbálního vědomí; označujeme ji termíny jako je osvícení, samádhi, tranz, extáze, nirvána atd.
Jóga se tedy v základních rysech prezentuje jako disciplína seberealizace, jako metoda pro dokončení vývoje člověka a přivedení jej k jeho skutečnému bytí, do jeho samého středu. Je to víceméně preventivní, přirozená a korektivní metoda. Účinná dnes, stejně jako před tisíci lety, kdy vznikla. Jóga je tak jedním z hlavních přínosů Indie světu.
